Jdi na obsah Jdi na menu
 


Jaký je vlastně holandský ovčák II. .............???

7. 11. 2010

AIDA ROMBRAND BOHEMIA - chovná stanice "z Vandalky"

     K holanďákovi můžete mít spoustu výhrad - tak jako i k jiným plemenům. Možná vám ani nebude "sedět". Ale pokud to plemeno osobně poznáte, zjistíte, že je to pes  silně vnímavý a láskyplný. . . . . .. 

   

  "Jaký je vlastně holandský ovčák II.":

 

Jak vybírat štěně? Někdy vybíráme a snažíme se, někdy je to jen intuitivní, někdy prostě jedeme na inzerát. Holanďák má samozřejmě své určité povahové vlastnosti plemene, ale tak jako v každém plemeni se povaha může značně odlišovat - záleží na našich požadavcích. Pro každého je pojem "dobrá povaha" něco jiného - ale do úvah jak by co mělo být se rozhodně pouštět nehodlám . . . . Každý máme jiný pohled, jiné požadavky, jiné vnímání. Někdo vybere psa do rodiny a pak s ním chce cvičit, někdo s ním chce údajně cvičit a pak ho už na akcích ani na výcviku nevidíme . . . to jsou asi - bohužel - běžné věci. Vybírala bych fenu, co se mi líbí a samozřejmě i solidního chovatele, který výběr psa provede uváženě. Vezmeme-li štěně od špatného chovatele nebo ze špatného vrhu jen proto, abychom chudinku z těch špatných podmínek dostali - jo, štěňátka lituju, nevím co s tím. Ale nový majitel si pak rve hlavu, že štěně nemá to, co chtěl a tak mu jen nezbývá než se hřát myšlenkou, že štěňátko zachránil . . . Nebo si vybereme toho "nejtvrdšího" a on pak s námi bojuje a nám se to nelíbí. Obzvláště je to znát u psů - samců  /informaci mám z několika zcela různých zdrojů/.  Nebo zrovna nejsou nikde štěňata podle našich představ, tak prostě jedeme tam, kde jsou . . . vždyť je to jedno, holandský ovčák jako holandský ovčák, ne? No, jedno to není . . . ale jak už jsem napsala - vždy záleží na účelu pořízení. Představy lidí, že importi mají lepší exteriér nebo lepší povahu - k tomu nemám co říct. Jen že zcela určitě není exteriér nebo povaha lepší jen proto, že se jedná o import. Vždy záleží na předcích a na jedinci samotném.

      Co se týče exteriéru, ten máme v Česku na velice slušné úrovni, založený na vcelku pěkných holanďácích. Horší je to s příbuzností, ale to je problém všude, nejen u nás. U příbuzenské plemenitby musíme hlavně vše důkladně zvážit a získat co nejvíce informací. Ideální je samozřejmě najít psa nepříbuzného, s dobrou povahou, zdravím, dnes i DNA, K nebo i E-locusem, pokud možno s plným rodokmenem FCI,  psa, se kterým se pracuje a jehož práci známe, známe i jeho rodiče, případně i nějaké sourozence nebo ostatní předky - nóóóóóó, ono je tohle všechno móóóc hezké! ALE - zkuste takového psa najít! Najít opravdu dobrého, nejlépe IDEÁLNÍHO psa, tím spíše pro první krytí feny, aby vše klaplo - zkusila jsem si to a nikomu to nezávidím, protože holanďáci přece jen takovou chovnou základnu nemají.

Od roku 2011 je u holandského ovčáka povinné holandské DNA /i pro již dříve uchovněné psy i feny/, takže při menším dostatku financí si majitel feny i psa zřejmě bude případné uchovňování a krytí hodně rozmýšlet, když krytí u psa je navíc omezeno na 4! za celý život psa. Povinné DKK, 2x CACová výstava, DNA, bonitace, povahový test nebo zkouška. K tomu případně nepovinné DLK, K a E-locus a spolu s dopravou psa na tyto akce a vyšetření se to vyšplhá na pěknou sumu. A případné zahraniční krytí /a platí se předem tak jako u jiných plemen/, k tomu cesta - Holandsko, Francie atp. . . . Chcete-li to dělat co nejlépe a co nejzodpovědněji, začněte šetřit už teď . . . A když k tomu chcete cvičit nebo se zúčastňovat více výstav, najděte si sponzora, protože přibudou další finance. Volá se po potřebě dovézt importy. . . . .  Pokud bych dovezla dobrého psa a uchovnila ho, hodně bych pak uvážila jakoukoli žádost o krytí - při omezení na pouhé 4! za celý život psa mi každé méně dobré spojení ubírá šanci na spojení s lepší fenou, tím spíše na spojení s mou vlastní fenou, pokud bych i chtěla chovat . . .

     Hm . . . . už slyším jak mi někdo nadává, že tím odrazuji případné zájemce o holanďáky. Ale ne každý chce chovat a cvičit a koneckonců - krýt se dá i v Česku, jen záleží na dobrém výběru. Komu holanďák vyhovuje, ten tohle všechno absolvuje - a holanďák za to stojí.

Fóra holanďáků - nejsou ani dobrá ani špatná. Dobré nebo špatné se vždy odvíjí od lidí . . . Někdy tam píší majitelé nebo majitelé minulí či budoucí. Někdo má lepší zkušenost, někdo horší, ale podle mě vždycky záleží na osobních vlastnostech a odhadu toho příslušného majitele - nemusíte se mnou souhlasit, ale stejného psa mohou různí lidé různě hodnotit. Někdo vidí psa na výstavě a z toho usoudí jeho povahu /že by dokonalý odborník??/.

Přestala jsem fóra sledovat. Je jich mnoho. Někdo rád prezentuje své názory a něco jiného píše, něco jiného dělá. Jinak se píše a jinak se domlouvá osobně. Opět se naráží na finance, možná i trochu čas, ale chybí nám specielní akce jako možnost setkání jednoho plemene. Ostatní plemena mají závody, mistrovství . . . Chci-li něco zjistit o psu, musím jet přímo za ním, protože nemám šanci ho vidět někde jinde. Ještě že alespoň fungují videa, ať už na stránkách majitelů nebo se lecos dá nalézt na internetu. Videa na internetu jsou ale často sestříhaná na lepší efekt, takže ideální je udělat si opět ten "svůj" obrázek o výkonu a pokud možno vidět psa na tréninku - nikoli jen na závodech. Znát rodiče, znát sourozence, případně i potomky . . .

Registry, křížení holanďáků, KNPV - pár registrů mě svými výsledky zaujalo /registrovaný jedinec nemá doložené všechny generace předků příslušného plemene, tedy holandského ovčáka, takže je pouze zaregistrován v příslušné plemenné knize jako holandský ovčák a nemůže mít tudíž vystavený kompletní průkaz původu FCI/. Problém je, že u některých se ani neví - alespoň ne oficielně - jaké mají předky. Někdy pocházejí z předků známých a jsou to kříženci /většinou s malinois, vyjímečně s německým ovčákem/. Proč a z jakých důvodů se holandský ovčák kříží  sice nevím, ale laický pohled mi říká, že důvody mohou být dva - osvěžení krve nebo - a to bude zřejmě častější - křížení jen pro práci a povahu, možná i pro zajímavost, jak to vlastně dopadne. Obojí lze asi pochopit, ale - je to pak stále ještě holanďák ?? Nebo jen něco žíhaného ?? Tzv. linie KNPV /KNPV je podobné ringu/ jsou povětšinou kříženci, často registry. Rozhodně ale není pravidlem, že se v KNPV uplatní jen kříženci. Např. Avanstien je holandský ovčák s průkazem původu a v KNPV měl skvělé výsledky /jeho bratr Bandor je otec mojí Aibinky/. Psi s průkazem původu se jen častěji uplatňují v národních nebo mezinárodních zkušebních řádech, někdy i v ringu a navíc mají dnes jejich majitelé na výběr i spoustu dalších jiných psích sportů.  I na mistrovství republiky 2010 ZVV3 byl jeden kříženec /s malinois/ a ve výsledcích se rozhodně neztratil.

Povaha holandského ovčáka - holanďák má přirozenější povahové vlastnosti, přirozené teritoriální sklony. Jako každé plemeno má své specifické vlastnosti, ale jako v každém plemeni jsou i u tohoto plemene určité rozdíly a musíme se, alespoň do začátku, přizpůsobit psovi. Chtějí se zalíbit, aby dostali pochvalu. Chtějí uspět a zdají se mi soutěživí. Moje Aibinka nechápe a zřejmě už to nepochopí, proč se má k nepříteli - figurantovi -  chovat "sportovně".  Nedělá rozdílu mezi tím, že hlídá zahradu,  auto nebo mě nebo chytá lumpa na cvičišti. Jediné co jsem docílila je, že je "ochotna" alespoň částečně spolupracovat s figurantem, protože to tak chci já a ví, že jenom tak budu spokojená . . . "sportovního" psa už z ní prostě neudělám. Pokud něco neudělá dobře, je pro ni trestem i  pouhá "výtka", to pak nasadí výraz utrápence a pokud opravdu něco provedla - nebo to "vyčítání" trvá moc dlouho - celá se stáhne do ulity a začne se klepat - paničko já už budu hodná, hlavně mi přestaň nadávat . . . a to všechno i přes to, že rozhodně není podřízenec - sebevědomí a sebejistota jí rozhodně nechybí. Má velice pozorný a silně zkoumavý výraz a některé lidi tím trochu znervózňuje. Ale nestalo se, že by nějakou situaci vyhodnotila špatně a že by někoho bez důvodu napadla nebo měla snahu napadnout. Pouze jednou, to jsem jí měla asi měsíc, když jí "odborník" na cvičáku nic netušící štípnul /aby byla ostražitá??!/. Bleskurychle to vyhodnotila jako útok a přišpendlila ho k lavičce - kupodivu ho nekousla, jen mu opravdu zle chrčela do obličeje "běda jak se hneš!" V tu dobu jsem jí začala seznamovat s lidmi a psy a docela jsem se bála, že to její přátelskost ovlivní - naštěstí ne.  Na obraně je příliš opravdová a vytočí se během okamžiku.  Ale když se nic neděje,  má lidi i psy moc ráda a vždy dá přednost hře - se psy i s lidmi. Je milá, přátelská a vždy ochotná se seznamovat. Pouze silně podřízení psi jí připadají nějací podivní - to se ježí, nechápe to a příroda jí velí ty podřízence ještě více podřídit.

     Co se týče exteriéru holandského ovčáka, kdesi jsem četla, že má shodný standard jako malinois - nemá! Určitá podobnost tu zřejmě je, ale mimo žíhané barvy /více či méně žíháná se světlým až tmavě červenohnědým podkladem/ a mimo pár exteriérových záležitostí je to například jiný rámec stavby těla - malinois by měl být kvadratické stavby, holanďák má mít delší obdélníkový rámec /např. jako německý ovčák/.

Jak jsem si pořídila holanďáka - když jsem kdysi prvně viděla holandského ovčáka na výstavě, nelíbil se mi - mimo jiné se mi vůbec nelíbilo žíhání. Trvalo mnoho let, než jsem si ho dala do podvědomí a začala vnímat rozdíly mezi nimi - velikostní, barva, chování. Když jsem před lety  dlouhodobě zůstala doma, zjistila jsem, že potřebuju nějakou změnu - že by nového psa? Ve štěňatech malinois jsem si v té době nějak nemohla vybrat - bylo jich málo a hlavně nebylo to, co bych chtěla. Náhoda tomu chtěla, aby na výstavě byli ve stejném kruhu co byli belgičani i holanďáci a tak jsem tam vstřebala pár informací. Další náhoda byla, že si moje známá pořídila staršího holanďáka a tak jsem se na něj jela podívat a podrobně jsem se na něj vyptala. Dala mi kontakt na jednu chovatelku, já sama měla kontakt na druhou, pár informací jsem získala přes internet. Rozhodla jsem se to zkusit a doufala jsem, že můj odhad bude správný - předpokládala jsem psa pozorného, zvídavého, komunikativního, temperamentního. Nakonec jsem přemluvila kamarádku, ta mě vzala k chovateli a já si Aibinku po krátkém rozmýšlení odvezla domů. Aibinka byla přesně podle mého odhadu. Její snaha o pochopení co to zrovna dělám a proč? mi občas připadala až zvláštní. Do 4,5 měsíce rostla v kotci na cvičišti se svými sourozenci - přes to jsme neměly s chováním doma ani venku žádné problémy. Po 14ti dnech začala i na běžných procházkách opravdu zle hlídat své teritorium. Cizí  lidi jakž takž tolerovala a nevšímala si jich, ale psy začala zuřivě zahánět. Nevěděla jsem co s tím a nechtěla jsem jí její sebevědomí nějak tlumit,  ale nakonec už to nebylo k vydržení, takže jsem to rázně a přísně ukončila. Trochu to sice nechápala, ale nakonec usoudila, že když to  nechci, tak to tedy dělat nebude  . . Pak jsem jí seznámila s jedním psem, pak s druhým a brzy zjistila, že psi jsou spíše zábava.

Jaký je holandský ovčák? S vrozenými povahovými vlastnostmi asi nic neuděláme, maximálně můžeme ty špatné utlumit a ty dobré vyzdvihnout. Je to pes jako každý jiný a jako každé plemeno má své specifické vlastnosti. Ale - cvičí se jako všichni ostatní. Buď nám prostě sedí nebo ne. Nějakou shodou okolností jsem slyšela, že na jednom cvičišti si majitel holanďáka na psa neustále stěžoval, že ho neposlouchá, že si dělá co chce. Po nějaké době psa potkala známá, byl s manželkou onoho majitele - nemohla si psa vynachválit, že pes pro ni udělá první poslední, že jí poslouchá a že je prostě skvělý. Tak fakt nevím, kde je tedy chyba? Slyšela jsem jednoho výcvikáře, že už by holanďáka nechtěl - že s ním prý pes vůbec nespolupracoval !? Psa měl myslím z Holandska, možná z registrovaného chovu, nevím přesně. Další mi říkal, že by nechtěl nikdy z našeho chovu - rozuměj českého - vždycky jen ze zahraničí - naši psi jsou prý špatní. Pak další - že jen z linie KNPV.  Moje první fena je z chovu českého, ze zahraničního krytí - a nestěžuju si, spíš naopak.

     Jak se k holanďákovi chovat a jak ne, to si fakt netroufám říct. Holanďák má rád své místo a své vymezené hranice. Rozhodně doporučuji nějakou činnost - jakoukoli. Potřebuje procházky, hry nebo samozřejmě výcvik. Potřebuje svou rodinu, své lidi. Potřebuje vědět, že je milován a je schopen to desetkrát více vrátit. Je rád chválen, potřebuje psychický i fyzický kontakt. Jen tvrdá síla - přes to, že pes je nebo zdá se být tvrdý - nestačí.

Nic z toho, co jsem napsala, není návodem. Možná jen hrubým popisem našeho nácviku a zkušeností, hlavně pak z výsledných výkonů zkoušek a závodů. Je spousta lidí, co si pořídí psy na "vrchol" a tomu uzpůsobují výcvik už od štěněte - ne že bych takový výkon nechtěla a s příštím psem, pokud to půjde, se o to budu třeba snažit taky. Ale já si pořizovala psa z jiného důvodu a že budeme cvičit a uděláme zkoušky až do trojek /IPOIII, VPGIII, ZVV3, FPrIII/ a úspěšně absolvujeme spoustu závodů převážně v ZVV2 - to začalo až v jednom roce stáří Aibinky. Do jednoho roku toho moje fena moc neznala - zkusila do té doby tak tři stopy /pachové čtverečky nebo kolečka byly pro mě v té době zcela neznámé!/, nosila mi aport, naučila jsem jí kladinu a uměla samozřejmě přivolání. Párkrát kousala do hadru a vyštěkání jsme dělaly na mě na míček jen tak pro zábavu. Dnes už mi připadá úsměvné, že jsem jí v 7mi měsících narychlo musela učit  sedni, abychom na výstavě mohly v klidu "ukázat" zuby. Chybí nám tak zřejmě lepší návyky a lepší prvovýcvik vlastně všeho. Přesto si myslím, že jsme se s tím nějak popraly a začít cvičit se dá i později, nejen hned od štěněte. Ale musím svého psa znát a vědět, co od něj chci.

     Genetický základ "povahy" je asi důležitý. Ale bez dobrého základu od chovatele, od majitele zase ve výchově, dobré socializaci a hlavně dobrého pochopení a využití vlastností psa, správné motivaci a ujasnění si, co vlastně od psa chceme - bez toho se výsledků nedočkáme. Pochopte sebe, pochopte svého psa a třeba vám to půjde. A když ne, nezoufejte. Máte skvělého přítele, který vás vítá, ať se děje cokoli.

     Holanďák je - podle mě - hodně vnímavý. Je rád vaší součástí a udělá pro vás vše - pokud mu k tomu dáte příležitost.

     Všem holanďákům a jejich příznivcům přeju mnoho úspěchů ve výchově i výcviku.

                                                                                    

                                                Eva Košnarová + Aibinka

                         /AIDA ROMBRAND BOHEMIA/